Jednoho dne přišel podivný muž s vysokým učeneckým kloboukem a kalhotami, v doprovodu mnoha následovníků, jejichž krok byl lehký, ale důstojný, přišel navštívit velkého mistra. Mistr si prohlédl jeho podivný vzhled, který byl nanejvýš neobvyklý, a řekl mu: „Vítej, ctihodný pane, jaký je důvod tvého příchodu?“
On odpověděl: „Mohl bys mě znát, mistře?“
Mistr řekl: „Vidím Buddhu a všechny živé bytosti jako rovnocenné a dívám se na tebe stejnýma očima, tak proč to měnit?“
On odpověděl: „Jsem duch této hory, schopný přinášet lidem život a smrt; jak mě tedy může mistr považovat za sobě rovného?“
Mistr odpověděl: „Původně jsem se nenarodil, tak jak jsi schopen přinést smrt! Vidím tělo a prázdnotu jako rovnocenné, vidím tebe i sebe jako rovnocenné, ale ty se považuješ za schopného zničit prázdnotu i sebe? I kdybys mohl být schopen zničit prázdnotu a zničit sám sebe, já přesto nepodléhám zrození a nepodléhám smrti. Poněvadž takový nemůžeš být, jak by bylo možné přinést mi zrození a smrt?“
Duch se poklonil a řekl: „Jsem chytřejší a čestnější než ostatní duchové, ale kdo měl vědět, že mistr má tak rozsáhlé znalosti? Prosím, dej mi pravdivé poučení, které mi umožní překonat tento svět.“
„Protože žádáš o poučení,“ řekl mistr, „toto poučení je již přijato, poněvadž neexistuje žádné jiné poučení než toto, jaké by tedy mělo být?“
„Tato úvaha mi stále zní ohromná a nejasná,‘ odpověděl duch, „budu tedy pokračovat v hledání poučení od mistra, abych se stal jeho učedníkem.‘
Mistr pak odtáhl křeslo a položil malou kadidelnici na stůl se slovy: „Pokud si při udělování poučení přeješ je dodržovat, odpověz ,ano’, ale pokud ne, odpověz ,ne’.“
„Uctivě přijímám tvé učení,“ řekl duch.
Mistr začal: „Můžeš se zdržet sexuální aktivity?“
„Ale já jsem ženatý,“ odpověděl duch.
„Toto není smysl,“ řekl mistr, „smyslem je zdržet se od vyžívání se v prostopášném chování.“
„Ano, budu,“ řekl duch.
„Zdržíš se kradení?“ zeptal se mistr.
„Čeho se mi nedostává, abych se stal zlodějem?“ odpověděl duch.
„To není smysl,“ řekl mistr, „smyslem je zdržet se přijímání obětí jen ve prospěch prostopášnosti, nebo nepřijímání darů, které škodí dobru.“
„Ano, budu,“ odpověděl duch.
„Zdržíš se zabíjení?“ zeptal se mistr.
„Ve skutečnosti mám naprostou moc, tak jak je možné ‚nezabíjet‘?“
„Toto není smysl,“ řekl mistr, „smyslem je zdržet se příliš mnoha chyb, pochybností a zmatků.“
„Budu,“ odpověděl duch.
„Zdržíš se lhaní?“ zeptal se mistr.
„Jsem čestný,“ odpověděl duch, „tak jak bych mohl lhát?“
„Toto není smysl,“ řekl mistr, „smyslem je zdržet se toho, abychom nikdy nebyli v rozporu s Původním srdcem.“
„Budu,“ odpověděl duch.
„Nepřipustíš zneužívání alkoholu?“ zeptal se mistr.
„Souhlasím,“ odpověděl duch.
„To všechno jsou Buddhovy předpisy,“ řekl mistr. „Dodržuj je uctivě a z celého srdce, a přitom se jich drž s prázdným srdcem. Zapoj se do činnosti celým srdcem, přesto udržuj srdce prázdné, když je v klidu. Pokud to dokážeš, nebudeš duchem, i když se nebe a země teprve zrodí, ani nebudeš starý, ačkoli nebe a země již dávno zaniknou. Celý den bude probíhat utváření a přeměna, ale ty budeš nehybný; všechno v tichosti dosáhne své hranice, přesto nezůstaneš netečný. Pokud si to uvědomíš, pak, i když jsi ženatý, budeš svobodný, přinášení obětí nebude chamtivost. Bude zde moc, ale žádná touha ovládat; ačkoliv dělání bude nedělání, opilost nepřinese žádný zmatek. Je-li srdce prázdné uprostřed deseti tisíc věcí, pak touha není prostopášnost, prospěch není špatný a škodit dobru neznamená být zloděj, zabývat se nestřídmostí, lží a pochybnostmi nevede k zabíjení, neposlouchat nebesa od začátku do konce není bláhovost, zmatenost není opilost. To je to, co znamená prázdné srdce. Prázdné srdce je pak prázdné od mravních zásad a být prázdný od zásad znamená mít prázdné srdce. Nejsou žádní Buddhové, žádné živé bytosti, nejsi ty ani já. Nebýt tebe, jaké by byly zásady?“
Duch odpověděl: „Moje nadpřirozené síly jsou až na druhém místě po Buddhovi!“
Mistr řekl: „Tvých nadpřirozené sil je deset; pět je pod kontrolou, pět ne. Z deseti Buddhových sil je sedm pod kontrolou, tři pod kontrolou nejsou.“
Duch se bázlivě ustoupil od stolu, poklekl a řekl: „Je možné slyšet víc?“
Mistr pokračoval: „Můžeš jít proti svému svrchovanému vládci tím, že necháš obíhat nebesa na západ a slunce, měsíc a planety na východ?“
„Nemohu,“ odpověděl duch.
„Dokážeš uchopit ducha Země,“ zeptal se mistr, „roztavit pět horských vrcholů a spojit čtyři moře?“
„Nemohu,“ odpověděl duch.
„Toto je takzvaných pět nemožností,“ vysvětlil mistr. „Buddha může zrušit všechny formy a přijmout moudrost deseti tisíc věcí, ale nemůže zničit pevný zákon karmy. Buddha může znát přirozenost vnímajících bytostí a zkoumat záležitosti milionů kalp, ale přesto není schopen vyučovat a vést bytosti bez karmických vztahů. Buddha je schopen vést nesčetné vnímající bytosti na druhý břeh, ale přesto není schopen vyčerpat svět vnímajících bytostí. To jsou tři nemožnosti. Neměnné karmické zákony však nejsou neměnné na dlouhá období a živé bytosti, které jsou bez karmických vazeb, se vztahují k jedinému lidskému životu. Svět živých bytostí je původně bez vzrůstu nebo úbytku a od pradávna až do současnosti nebyl žádný člověk schopen být vládcem svých dharm. Dharma bez vládce se nazývá ne-dharma. Žádná dharma a žádný vládce – tomu se říká prázdné srdce. Pokud tomu rozumím, Buddha je také bez nadpřirozených sil, ale je schopen s prázdným srdcem proniknout do všech dharm.“
Duch odpověděl: „Byl jsem skutečně povrchní a nevědomý, dokud jsem neuslyšel učení o prázdnotě. Poučení, která mi dal mistr, uctivě uvedu do praxe. Od nynějška chci oplatit jeho soucitnou shovívavost, budu se snažit co nejupřímněji.“
Mistr pokračoval: „Považuji sám sebe za nic, dharmy za nestálé; život v míru, co víc si přát?“
Duch odpověděl: „Mistr by mi měl říct, co bych měl udělat pro svět, abych rozšířil svou malou duchovní zásluhu a umožnil pěti druhům lidí vidět mé duchovní stopy – těm, jejichž srdce se již plně probudilo, těm, jejichž srdce právě začala toužit po nejvyšším probuzení, těm, jejichž srdce se ještě neprobudila k touze po nejvyšším probuzení, těm nevěřícího srdce a těm, kteří skutečně potřebují věřit. Pak mohou poznat, že Buddha existuje, že duch existuje, že je to možné nebo ne, že je to pro někoho přirozené nebo nepřirozené.“
Mistr však odpověděl: „Nedělej to, nedělej to!“
„Buddha také využil duchy k ochraně Dharmy,“ odpověděl duch, „nerozbíjí tedy mistr Buddhův řád tím, že to odmítá? Kéž se mistr uvolí, aby mě poučil!“
Mistr neměl jinou možnost, než říci: „Východní stěna srázu tvořící zeď kláštera je bez stromů, zatímco na vrcholu hory na severní straně jsou stromy, i když neposkytují ochranu. Mohl bys přesunout severní stromy na východní vrchol?“
„To se snadno řekne, než udělá,“ odpověděl duch, „ale během noci dojde k omezení rušivým hlukem – doufejme, že mistr nebude příliš rozladěný.“
Pak se duch hluboce uklonil a odešel. Mistr ho doprovodil ke klášterní bráně a viděl ducha i jeho zástup královských stráží, jak odchází po dlouhé klikaté cestě, přičemž vypadal jako král. Kolem vířily parné mraky a růžové mlhy, tu a tam se k nebi tyčily fábory a vlajky a postupně mizely v nebeské klenbě.
Toho večera skutečně přišla náhlá bouře s duněním hromu, vytím zvířat a blesky. Stromy se otřásaly a ptáci, kteří se v nich hnízdili, plakali a naříkali.
Mistr však oslovil své shromáždění a řekl: „Nebojte se, Nebojte se! Toto bylo dohodnuto mezi duchem a mnou.“
Následujícího rána se obloha vyjasnila a všechny borovice a jalovce se přesunuly ze severního vrcholu na východní útes, úhledně zasazené.
Mistr nyní oslovil své následovníky a řekl: „Po mé smrti o tom nedejte vědět cizincům, pokud se rozšíří fáma, lidé mě smí považovat za divotvorce.“

Ve čtvrtém roce období vlády Kchaj-jüan (716), což odpovídá 53. roku šestiletého cyklu, dal mistr svým žákům následující instrukce: „Nejprve jsem začal žít na východním vrcholu tohoto kláštera, takže po mé smrti byste tam měli umístit mé kosti.“
Když domluvil, zemřel, jako plaz, který si svlékl kůži. Byl podzim a bylo mu třiasedmdesát. Učedníci mu vztyčili stúpu.