Když Ťü-č‘ prvně pobýval v malém chrámu, navštívila ho cestující mniška, která přišla přímo do chrámu, aniž by si sundala pokrývku hlavy.
Nesla s sebou hůl a třikrát obešla meditační křeslo, ve kterém seděl Ťü-č‘.
Potom mu řekla: „Řekni slovo čchanu a já si sundám klobouk.“
Zopakovala to třikrát, ale Ťü-č‘ nevěděl, co říct.
Když se mniška chystala k odchodu, Ťü-č‘ navrhl: „Připozdilo se, proč tu nezůstaneš přes noc?“
Š‘-čch‘ (Džissai), což bylo jméno mnišky, řekla: „Pokud řekneš slovo čchanu, zůstanu.“
Protože stále nebyl schopen říct ani slovo, odešla.

To byla strašná rána pro chudáka Ťü-č‘a, který si žalostně povzdechl: „I když mám mužskou podobu, zdá se, že nemám žádnou mužskou vytrvalost!“
Poté se rozhodl studovat a ovládat čchan. Když se chystal zahájit své čchanové „putování“, měl vizi boha hor, který mu řekl, aby neodcházel ze svého chrámu, protože sem zanedlouho přijde vtělený bódhisattva a osvítí ho v pravdě čchan. Následující den se objevil čchanový mistr jménem Tchien-lung.
Ťü-č‘ řekl mistrovi vše o ponižujícím zážitku z předchozího dne a jeho pevném předsevzetí dosáhnout tajemství čchanu.
Tchien-lung jen zvedl jeden prst a neřekl nic.
To však stačilo k tomu, aby se Ťü-č‘ovi okamžitě otevřela jeho mysl ke konečnému významu čchanu, a říká se, že od té doby Ťü-č‘ nedělal ani neříkal nic, jen zvedl prst na všechny otázky, které by se ho mohly týkat čchanu.