(sa. Saddharmapundaríka sútra, čín. Miao-fa-lien-chua-ťing, jap. Mjóho renge kjó, zkr. Hokkekjó, dosl.: „Sútra lotosu pravého zákona“); jedna z nejvýznamnějších súter mahájánského buddhismu, jež je zvlášť populární v Číně a Japonsku. Z jejího učení vycházejí školy Tchien-tchaj (Tendai) a Ničirenova škola, ale uznávají ji i další směry, protože obsahuje základní myšlenky mahájány: učení o transcendentní povaze Buddhy a o možnosti všeobecného vysvobození. V mahájáně je považována za sútru, obsahující úplnou Buddhovu nauku, na rozdíl od hínajánských súter, jež pojednávají jen o jejich dílčích aspektech. Buddha ji prý zvěstoval na závěr své učitelské činnosti. Zaznamenána byla poprvé kolem roku 200.
Lotosová sútra tvoří Buddhovo kázání přednesené na Supím vrchu před obrovským množstvím různých bytostí. Buddha v něm ukazuje, že existuje mnoho metod, s jejichž pomocí může tvor dosáhnout osvícení (viz též bódhi), ale všechny jsou ve své podstatě totožné a jejich odlišnosti mají jen přechodný charakter: „vozidla“ šrávaků, pratjékabuddhů a bódhisattvů se vzájemně liší jen potud, že jsou přizpůsobena odlišným schopnostem jednostlivých bytostí. Buddha učil o těchto třech vozidlech (trijána) díky své „obratnosti v metodě“ (upája). Ve skutečnosti však existuje jen jediné vozidlo, Buddhovo vozidlo, jež vede k osvícení a zahrnuje hínajánu i mahájánu.
Lotosová sútra též zdůrazňuje význam důvěřivého spoléhání na cestu k vysvobození, při jehož upevňování nabízejí pomoc i buddhové a bódhisattvové. Zvláštní kapitola je věnována bódhisattvovi Avalókitéšvarovi, v níž je neobyčejně zřetelně vyjádřena myšlenka přispění bódhisattvů.
V Lotosové sútře není Buddha chápán jako historická osobnost, ale jako projev dharmakáji (trikája), jež trvá věčně. Každý tvor má podíl na tomto transcendentním bytí Buddhy (buddhovská přirozenost, buššó) a může se tedy stát Buddhou, tj. probudit se k jeho pravé podstatě.