Čínský čchanový mistr, pokračovatel v dharmě Ťing-čung Wu-sianga (Džóšú Musó). Někdy je jako jeho nástupce uváděn mistr Čang Wej-čung, jinak známý pod jménem I-čou Nan-jin (Ekišú Nan’in), neboť byl později opatem kláštera Ťing-čung. Jiné zdroje však uvádí mistra Nan-jina jako nástupce linie školy Che-ce v posloupnosti mistra Che-ce Šen-chueje (Kataku Džin’e).

O Šen-chuejovi z kláštera Ťing-čung toho není mnoho známo. Je jmenován jako jeden ze čtyř hlavních žáků mistra Wu-sianga v textu Jüan-ťüe ťing ta-šu čchao od čchanového mistra Kuej-feng Cung-miho. 

Podle spisu Sung kao-seng čuan se stal Šen-chuej po smrti Wu-sianga opatem kláštera Ťing-čung v Čcheng-tu v provincii S‘-čchuan. Mistr měl významného patrona, jímž byl vojenský guvernér v západním Ťien-nanu Wej Kao.

Praxe mistra Šen-chueje kladla důraz na praxi ťien-sing čcheng-fo, neboli „vidět přirozenost a stát se Buddhou“. Stejně jako jeho mistr Wu-siang učil, že „nemyšlení je tedy úplným naplněním šíly, samádhi a pradžňá.“