Případ:

Te-šan přišel do Kuej-šanova chrámu. Nesl svůj poutnický ranec pod paží a přešel přednáškový sál z východu na západ a ze západu na východ. Pak se rozhlédl kolem a řekl: „Mu, Mu,“ a vyšel ven.
          (Süe-tou to komentuje: „Je vidět skrz.“)*
Te-šan dorazil k bráně, ale pak si řekl: „Neměl bych spěchat.“ Oblékl se tedy formálně a vstoupil podruhé, aby měl rozhovor.
Kuej-šan seděl na svém místě.
Te-šan zvedl svou meditační  róbu a řekl: „Mistře!“
Kuej-šan naznačil, že chce zvednout hossu, když Te-šan náhle zakřičel: „Káááác!“ Pak zamával rukávy a vyšel ven.
          (Süe-tou to komentuje: „Je vidět skrz.“)
Te-šan otočený zády k přednáškovému sálu, si nazul slaměné sandály a odešel.
Večer se Kuej-šan zeptal hlavního mnicha: „Ten nově příchozí, kde je?“
Vrchní mnich odpověděl: „Když vyšel ven, otočil se zády k přednáškovému sálu, nazul si sandály a odešel.“
Kuej-šan řekl: „Jednoho dne ten chlap vystoupí na špici osamělého vrcholu, postaví si chatrč z trávy a vyplísní buddhy a urazí patriarchy.“
          (Süe-tou komentuje: „Mráz na vrcholu sněhu.“)