Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Ma-cu Tao-i (马祖道一, Baso Dóicu, 709-788)
Ma-cu Tao-i (Baso Dóicu, 709-788)
Jeden z nejvýznamnějších čchanových mistrů Číny, žák a pokračovatel v dharmě (hassu) Nan-jüe Chuaj-žanga (Nangaku Edžó) a zakladatel čchanové školy Chung-čou. Byl mistrem mnoha velkých čchanových mistrů, z nichž jsou nejznámější Paj-čang Chuej-chaje (Hjakudžó Ekai), Nan-čchüan Pchu-jüan (Nansen Fugan), Ta-mej Fa-čchang (Daibai Hódžó), Jen-kuan Čchi-an (Enkan Seian), Pchan-šan Pao-ťi (Banzan Hóseki), Kuej-cung Č‘-čchang (Kisú Čidžó) a mnoho desítek dalších.
Ma-cu přispěl více než kterýkoli jiný čchanový mistr po Chuej-nengovi (Enó) k vytvoření typického čínského čchanu. Jako vyučovací pomůcky používal například náhlý výkřik (čín. che!, jap. kacu!), gesta beze slov, plácačku na mouchy (hossu), a překvapivého úderu holí (kjosaku). Porážel své žáky na zem, štípal je do nosu, kopal je, házel po nich náhlými otázkami a paradoxními odpověďmi, aby je vytrhl z rutiny vědomí obyčejného člověka, aby je vyprostil ze zaběhnuté dráhy pojmového myšlení a umožnil jim, aby v náhlém zániku dosavadního myšlení a cítění vyvolaném šokem došli prožitku osvícení. Síla jeho ducha a účinnost jeho způsobu vyučování jsou potvrzeny skutečností, že měl nejméně 139 pokračovatelů v dharmě. Ma-cu se vyskytuje ve 30. a 33. kóanu Wu-men-kuanu a ve 3., 53. a 73. kóanu Pi-jen-lu. Jeho učení a dialogy byly shromážděny a zveřejněny v jeho Ťiang-si Tao-i Čchan-š‘ Jü-lu „Ústní záznamy čchanového mistra Tao-i z Ťiang-si“.
Jeho příjmení bylo Ma. Narodil se v roce 709 v Š‘-fang-sien v Chan-čou (dnešní provincie S‘-čchuan). Během let, kdy působil jako čchanový mistr, žil Ma-cu v Ťiang-si, od kterého převzal jméno „Ťiang-si Tao-i“. Ma-cu musel dělat hluboký dojem již vnějším vzhledem. Říká se, že měl pohled jako tygr a chůzi jako buvol; dovedl svůj nos zakrýt jazykem a na jeho chodidlech se nacházela kruhová znaménka.
Ma-cu vstoupil do klášterního života ve svém rodném městě v Luo-chan-s‘, když byl ještě dítě. Později si nechal oholit hlavu u čchanového mistra C‘-čou Čchu-ťiho v Te-čchun-s‘ v C‘-čou a úplné svěcení přijal od vinajového mistra Jüan v Jü-čou ve věku jednadvaceti let. Asi v roce 730, brzy po svém vysvěcení, Ma-cu opustil S‘-čchuanu a zahájil tím období „putování a učení“, jako to dělalo mnoho mnichů v tchangském období. Vydal se z Jü-čou, kde přijal svěcení, cestoval podél řeky Jang-c‘ a dorazil do jihozápadního Chu-pej. Poté pobýval dlouhou dobu na Ming-jüe-šan v Sung-c‘-sien v Ťing-čou (v dnešním Chu-pej). Ma-cu byl v této době popisovaný jako „potulný mnich s vysokými zásadami a nejvyšší Cestou a praktikoval meditaci v sedě, ať pobýval kdekoli.“
Někteří badatelé Ma-cua identifikují jako jednoho z hlavních žáků mistra Ťing-čung Wu-sianga (Džóšú Musó), zakladatele čchanové školy Ťing-čung, který je v pramenech jmenován jako Ma z Čchang-sungu. Pokud by to byla pravda, byl by Ma-cu dědicem dharmy další linie.
Asi v roce 732 Ma-cu opustil Ťing-čou, vydal se na jih, vstoupil do Chu-nanu a dorazil do Cheng-šanu. Zde si na Kuan-jin-tchaj postavil poustevnu nedaleko místního kláštera. Tam potkal Chuaj-žanga a stal se na 10 let jeho žákem.
V prvním roce Tchien-pao (742) Ma-cu opustil svého učitele a odešel do severního Fu-ťienu. Usadil se na Fo-ťi-ling v Ťien-jang-sien v Ťien-čou a začal přijímat učedníky. Již v tomto roce 742 navštívili Ma-cua jeho první žáci a budoucí dědici dharmy Kan-čchüan Č‘-sien, C‘-jü Tao-tchung a Čchien-čching Ming-ťüe.
Ma-cu se ve Fo-ťi-lingu dlouho nezdržel. V příštím roce (743) se přestěhoval do Š‘-kungu na horu Čchi-šan v Čchung-žen-sienu ve Fu-čou (v dnešním Ťiang-si), a učil tam nejméně do roku 750. Hned v prvním roce 743 přišel do Fu-čou Čchao-an a dosáhl zde pod vedením Ma-cua probuzení. V roce 744, když zemřel mistr Chuaj-žang, vrátil se Ma-cu do jeho kláštera, aby mu zde postavil stúpu.
Není jisté, kdy Ma-cu opustil Fu-čou, ale už někdy v letech 756-758 přesídlil do Kung-kung-šanu v Kan-sien v Čchien-čou, kde zůstal až do roku 772. V Čchien-čou vyučoval mnoho svých nadaných žáků, např. Čao-tchi Chuej-langa, Paj-čang Chuaj-chaje, Fu-niou C‘-caje, E-čou Wu-tenga a Jen-kuan Čchi-ana. Třicet let mistr Ma-cu šířil čchan v horách Fu-ťienu a Ťiang-si a jeho věhlas postupně narůstal tak, že za ním chodili následovníci z různých okolních provincií.
V sedmém roce Ta-li (772), Lu S‘-kung (711-781), tehdejší komisař pro dohled v Ťiang-si-tao, pozval Ma-cua do Kchaj-jüan-s‘ v Čung-ling-sien v Chung-čou, což bylo hlavní město provincie Ťiang-si. Ma-cu učil v Chung-čou až do své smrti v roce 788, podle tohoto města byla později pojmenována i jeho škola.
V roce 782 císař Te-cung vydal edikt nařizující všem mnichům vrátit se do jejich rodných míst. V tuto dobu, v letech 780-782, byl komisařem pro dohled Pao Fang (723-790), který mistra Ma-cua tajně ochraňoval a umožnil mu dál působit v Chan-čou. To bylo pro mistra i jeho komunitu zásadní, neboť návrat Ma-cua do jeho rodiště by značně narušil fungování jeho školy, která tehdy zahrnovala na 800 učedníků.
Mistr Ma-cu zemřel 3. března 788 ve věku 80 let. Jeho pohřbu se zúšastnilo mnoho lidí. Komisař Li Ťien pomohl postavit stúpu na hoře Š‘-men-šan v Ťien-čchang-sienu v Chang-čou, do které bylo jeho tělo uloženo. Stúpa byla dokončena v roce 791. Později císař Sien-cung (805-820) udělil Ma-cuovi posmrtný titul „Ta-ťi čchan-š’“. V roce 827 udělil císař Wen-cung (826-840) na žádost Li Siena, tehdejšího dozorčího komisaře v Ťiang-si, Ma-cuově stúpě titul „Jüan-čeng“ (Dokonalá realizace).
Základním učením mistra Ma-cu bylo: „Tato mysl je Buddha.“
Jednou se ho jeden žák zeptal, proč opakuje pořád totéž, totiž že „Mysl je Buddha“?
Ma-cu odvětil: „Aby dětičky přestaly plakat.“
Mnich se znovu zeptal: „A až plakat přestanou, co budeš dělat potom?“
Ma-cu řekl: „Budu říkat ani mysl, ani Buddha.“
Žák pokračoval: „A když přijde někdo, kdo odmítá obě tyto kategorie, co mu řekneš?“
Ma-cu Odpověděl: „Řeknu mu, že to nejsou kategorie.“
Mnich: „A když přijde někdo, kdo je přijímá, co řekneš tomu člověku?“
Ma-cu to ukončil slovy: „Budu ho učit Cestu.“
V 53. kóanu Pi-jen-lu se s ním setkáváme v mondó s Paj-čangem, pro další vývoj čchanu nejvýznamnějším z jeho pokračovatelů v dharmě. Tento kóan je typickým příkladem Ma-cuova způsobu vyučování:
Když si jednou velký mistr Ma-cu vyšel spolu s Paj-čangem, spatřili přelétat divoké kachny.
Ma-cu řekl: „Co je to?“
Paj-čang odpověděl: „Divoké kachny.“
Ma-cu pravil: „Kam letěly?“
Paj-čang řekl: „Už odletěly.“
Nato velký mistr popadl Po-čanga za nos a prudce mu s ním zakroutil.
Paj-čang vykřikl bolestí.
Ma-cu se zeptal: „Proč neodletěly?“
Následující den přišel Paj-čang za mistrem a poklonil se mu.
Ma-cu řekl: „Proč padáš k zemi?“
Paj-čang řekl: „Včera jsi mi zakroutil nosem a bolelo to.“
Ma-cu se zeptal: „Kde byla včera tvoje mysl?“
Paj-čang řekl: „Dnes mě už nos nebolí.“
Ma-cu řekl: „Získal jsi skutečně hluboké porozumění toho, co se stalo.“
Paj-čang vypadal, že na něho Ma-cuovy představy o tom, co je a není hluboké, neudělaly příliš velký dojem.
Ukázal na mistrovu oháňku na mouchy a zeptal se: „Ztotožňuješ se se svou funkcí, nebo jsi od ní odpoután?“
Ma-cu odpověděl: „Později, až se budeš muset nějak vyjadřovat, co budeš dělat, abys pomohl ostatním?“
Paj-čang vzal oháňku na mouchy a zamával s ní.
Ma-cu se zeptal: „Jsi k tomu připoután, nebo jsi svobodný?“
Místo odpovědi Paj-čang položil oháňku zpátky na místo.
Ma-cu se zvedl a přitom zařval najednou tak, že Paj-čang na tři dny ohluchl. Byl to však impuls k jeho hlubokému prožitku osvícení.
V Ťing-te čchuan-teng-lu se nachází také příklad Ma-cuovy souhry s jeho velkým současníkem Š‘-tchou Si-čchienem (Sekitó Kisen) při výcviku čchanových mnichů:
Teng Jing-feng přišel, aby se rozloučil s mistrem Ma-cuem. Mistr se ho zeptal, kam jde, a on mu odvětil, že jde k Š‘-tchouovi.
„Š‘-tchou (dosl. Skalní vrcholek) je kluzký,“ řekl Ma-cu.
Teng Jing-feng odvětil: „Opatřil jsem si hůl na udržování rovnováhy, kterou umím používat v každé době.“
Když dorazil k svému cíli, prošel jednou kolem místa, kde Š‘-tchou seděl, potřásl svou holí a zeptal se: „Co je to?“
Š‘-tchou vykřikl: „Nebesa! Nebesa!“
Teng Jing-feng již nic neřekl, vrátil se k Ma-cuovi a sdělil mu, co se stalo. Ma-cu mu přikázal, aby se vrátil k Š‘-tchouovi. Tam měl, pokud Š‘-tchou opět zavolá „Nebesa! Nebesa!“, dvakrát zafunět a zasyčet.
Teng Jing-feng se vrátil k Š‘-tchouovi. Opakoval to, co předtím, a opět se zeptal „Co je to?“
Nato Š‘-tchou dvakrát zafuněl a zasyčel.
Opět odešel Teng Jing-feng beze slova. Vyprávěl Ma-cuovi o příhodě, načež Ma-cu řekl, že ho přece varoval, že je Š‘-tchou kluzký.
Od Ma-cua pochází mnoho známých čchanových výroků. Slavné jsou i jeho hosseny s osvíceným laikem Pchang Jünem (Hó Un), jež jsou zaznamenány v Pchang-ťü-š´ jü-lu. Ma-cuovy výroky a poučení jsou zachyceny v Ťiang-si Tao-i čchan-š‘ jü-lu („Záznam slov čchanového mistra Tao-iho z Ťiang-si“).
V Pchang-ťü-š‘ jü-lu je například tento hossen:
Jednou oslovil laik Pchang mistra Ma-cua a řekl: „Člověk, jehož původní obličej není zatemněn, vás prosí, abyste na něj vzhlédnul.“
Ma-cu se podíval rovnou dolů.
Laik řekl: „Vy sám ovládáte obdivuhodně hru na bezstrunnou citeru.“
Ma-cu se podíval rovnou nahoru.
Laik se vrhl na zem. Ma-cu odešel.
„To má člověk z toho, když se snaží být zvlášť chytrý“, řekl laik.
Několik dalších hossenů a výroků mistra Ma-cua:
Paj-čang se jednoho dne zeptal Ma-cua: „Co je nejzazším místem určení buddhismu?“
Ma-cu odpověděl: „Je to přesně tam, kde se zřeknete těla a života.“
Jednou se mnich zeptal Ma-cua, jak se dostane do souladu s tao.
Ma-cu odpověděl: „Já jsem už mimo soulad s tao.“
Mistr Ma-cu jednou řekl: „Tao nemá co dělat s výcvikem. Když řeknete, že ho lze dosáhnout výcvikem, mohlo by být znovu ztraceno. Když řeknete, že to není žádný výcvik, znamená to být stejný jako obyčejní lidé.“
Mnich se jednou zeptal Ma-cua: „Co je prvním principem buddhismu?“
Ma-cu ho udeřil a řekl: „Kdybych tě neuhodil, celý svět by se mi smál.“
Jiný mnich přišel k Ma-cuovi a zeptal se: „Jaká je idea Bódhidharmy, přicházejícího ze Západu?“
Ma-cu mu řekl, aby přišel blíž, že mu to řekne. Mnich vykročil blíže k němu a on na nic nečekal a dal mu pohlavek za ucho.
Potom Ma-cu řekl: „Tajemství už je venku.“
Jednou tlačil jeden žák vůz a Ma-cu seděl na zemi s nohama nataženýma přes cestu.
Žák řekl: „Mistře, skrč, prosím, nohy, abych mohl projet.“
Ma-cu odvětil: „Nohy natažené, ne skrčené.“
Žák tedy tlačil dál, přejel Ma-cuovy nohy a oznámil: „Šel jsem vpřed, nepůjdu zpátky.“
Ten večer, když nastal čas kázání, Ma-cu přišel do síně se sekerou v ruce: „Ať předstoupí ten, kdo mě zranil.“
Žák přispěchal dopředu, nastavil krk a Ma-cu položil sekeru.
Jindy přišel k Ma-cuovi mnich a požádal ho, aby vyložil základní princip buddhismu. Ma-cu mu přikázal, aby se poklonil. Jakmile mnich začal s úklonou, Ma-cu ho nakopl.
Mnich vstal, vykřikl a smál se: „Úžasné! V jediném vlasovém kořínku je možné vnímat celý vesmír.“
Později ten mnich prohlašoval při různých příležitostech: „Od té doby, co mě Ma-cu kopl, jsem se nikdy nepřestal smát.“
Na konci svého života odpověděl churavějící Ma-cu mnichovi, který se ho ptal na zdraví: „Buddha sluneční tváře, Buddha měsíční tváře.“
Jednoho dne zavřel Ma-cu ústa, vykoupal se, usedl do zazenu a zemřel.
Kázání mistra Ma-cua:
Od samého počátku je Cesta dokonalá. Jestliže řídíte svůj život bez váhání, následujete Cestu. Vyhněte se zlu, přidržujte se dobra, meditujte o prázdnotě – to znamená opravdu něco dělat.
Ale honit se za vnějšími předměty znamená vzdalovat se od Cesty. Přestaňte si představovat trojí svět, neboť to je zdroj narození a smrti. Když nezůstane ani stopa představy, vlastníte poklad Dharmy, kterému se nic nevyrovná.
Sútra říká, že aby vzniklo naše tělo, spojují se nesčetné prvky, a když se objeví tělo, znamená to prostě, že se objevily tyto prvky, a když zmizí tělo, znamená to, že tyto prvky zmizely. Když se objevují, neříkají: „Nyní se hodláme objevit.“ A když mizí, neříkají: „Teď hodláme zmizet.“
Stejné je to s myšlenkami. Jedna myšlenka následuje druhou, předchozí nečeká na tu, která přijde po ní. Tomu se říká sagaramudra samádhi, které zahrnuje všechno, tak jako oceán pojímá všechny řeky. Voda v tomto oceánu je stejnorodě slaná. Člověk, který tam žije, je složen ze všech proudů, které tam vtékají. Člověk, který tam žije, používá všechny vody, které odtamtud vytékají.
Odnepaměti jsou bytosti provždy ustaveny v podstatě Dharmy. Jedí, oblékají se, hovoří. Fungování jejich šesti smyslů a všechny jejich úkony jsou podstatou Dharmy. Když nechápou, že se musí vrátit ke zdroji, následují slova a formy a nechají svou představivost vytvořit nekonečnou karmu. Je pouze zapotřebí vrátit se k tomuto zdroji v jediném čase, v jediné myšlence – pak je celá jejich bytost oním „tato mysl je Buddha“. Ó, mniši, podívejte se na svou mysl. Nesnažte se podržet si to, co vám říkám. Navzdory mé výmluvnosti mysli nepřibývá a kdybych neříkal nic, mysl se nezmenší.
Můžete své tělo rozdělit do mnohonásobných forem, vykonat osmnáct zázraků a svítit nadpřirozeným světlem, avšak získáte jenom vlastní chladný popel.
Chladný, vlhký popel nemá vitalitu, lze jej přirovnat k člověku, který cvičí kvůli příčině a účelu. Chladný popel, který není vlhký, je plný života, dá se srovnat s bódhisattvou, jehož existence je čistá a neotrávená.
Různá učení vyložená Buddhou jsou jako nekonečná série řetězů. Když o nich s vámi začnu hovořit, nikdy to nevezme konec. Avšak jakmile jste uchopili jeho mysl, už není nic, čeho byste měli dosáhnout.
O Cestu není nutno pečovat – jen ji neznečisťte.
Co je znečištění? Dokud je vaše mysl neklidná, dokud v ní vznikají umělosti a konstrukce, hovořím o znečištění.
Chcete-li pochopit přímo, pak obyčejná mysl je Cestou.
Obyčejnou myslí rozumím mysl bez umělostí, bez subjektivních soudů, bez chápání a bez odmítání.
(další odkazy na mistra Ma-cua → Nan-jüe Chuaj-žang, Š‘-tchou Si-čchien, Tan-jüan Jing-čen, Ta-mej Fa-čchang, Paj-čang Chuej-chaj)
Literatura:
Jinhua Jia, The Hongzhou School of Chan Buddhism in Eighth- through Tenth-Century China, New York, 2006.
Mario Poceski: Ordinary Mind as the Way. The Hongzhou School and the Growth of Chan Buddhism. New York, 2007.
© 2023-2024 Zenová mysl