Má mysl se zrcadlí na obloze, mraky odplouvají na východ.
Ta-mej Fa-čchang (大梅法常, Daibai Hódžó, 752-839)
Čínský čchanový mistr, žák a pokračovatel Ma-cu Tao-iho (Baso Dóicu) a mistr Chang-čou Tchien-lunga (Kóšú Tenrjú). Ta-mej se objevuje ve 30. kóanu Wu-men-kuanu
Pocházel z města Siang-jan (dnešní Siang-fang v severní provincii Chu-pej). Pocházel z rodiny Čeng. Jako malý chlapec odešel z domova a začal cvičit v klášteře Jü-čchüan v Ťing-čou, který byl centrem školy Tchien-tchaj. Byl literárně vzdělaný, sútry pro něj neměly žádná tajemství, po přečtení si pamatoval celé kapitoly. Ve 20 letech byl vysvěcen na mnicha. Rozhodl se cvičit čchan a za tímto účelem se vydal k jednomu z největších mistrů – Ma-cuovi. Potkali se pravděpodobně v klášteře Kchaj-jüan.
Ta-mej studoval již více než 30 let buddhistickou filosofii, když přišel k Ma-cuovi. Jelikož vystupoval proti velkému mistrovi „náhlého osvícení“, zeptal se Ta-mej, jemuž všechna jeho studia ještě neodkryla podstatu buddhadharmy: „Co je Buddha?“
Ma-cu nato odpověděl: „Tato mysl je Buddha.“
Ta-mej při těchto slovech dosáhl osvícení.
Ta-mej poté odešel na horu Tchien-tchaj, kde pravděpodobně pokračoval ve studiu. V roce 796 se přestěhoval na horu Ta-mej (Velká švestka), postavil si chatrč, kde žil a praktikoval čchan. Nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Po čtyřech letech ho náhodou objevil mnich, žák čchanového mistra Jen-kuan Čchi-ana. Jen-kuan si vzpomněl, že když cvičil u Ma-cua, byl tam vlastně takový mnich a informoval o tom svého mistra.
Ma-cu řekl: „Á, to musí být Ta-mej.“ A poslal toho mnicha zpět, aby s ním vedl dialog.
„Odkud přicházíš?“ zeptal se Ta-mej.
„Od Ma-cua,“ odpověděl mnich.
„Co nyní říkává Ma-cu?“ zeptal se Ta-mej.
„Žádná mysl, žádný Buddha,“ odvětil mnich.
„Velký mistr Ma plete lidi,“ řekl Ta-mej. „Já stále ještě říkám, tato mysl je Buddha.“
Mnich to pak vše převyprávěl Ma-cuovi.
„Velká švestka dozrává,“ poznamenal Ma-cu.
Ta-mej zůstal ve své poustevně téměř čtyřicet let. Když k němu začali docházet studenti na výuku a bylo mu nabídnuto místo opata ve velkém klášteře, opustil poustevnu a toulal se po horách. Následovalo ho však tolik mnichů, že nakonec na téže hoře roku 836 postavil klášter Chu-šeng, kde s ním cvičilo 600 učedníků.
Jednoho dne náhle řekl svým učedníkům: „Když to přijde, nelze to vrátit zpět. Když to odejde, nemůžete to následovat.“
Jak domluvil, na střeše zapištěla veverka.
„To je to a nic jiného,“ řekl. „Všichni pokračujte v tom, co děláte. Nyní umírám.“
A poté, co dořekl tato slova, zemřel.
© 2023–2024 Zenová mysl