Mistr Süan-cche věděl, že to, k čemu Chuang došel, ještě není pravda, a tak se ho šel zeptat: „Co tady tak sedíš?“
„Spočívám v samádhi,“ odpověděl Chuang.
„Říkáš, že spočíváš v samádhi,“ řekl mistr Süan-cche, „ale je tam přítomna mysl, nebo je přítomna ne-mysl? Pokud je tam mysl, pak by všechni svíjející se tvorové museli také dosáhnout samádhi. Pokud je tam ne-mysl, pak dokonce i různé stromy a trávy dosáhly samádhi!“
„Když se chystám vstoupit do samádhi, nevidím, jestli tam mysl je nebo ne,“ odpověděl Chuang.
„Vzhledem k tomu, že není žádné povědomí o tom, zda je mysl přítomna nebo ne,“ řekl mistr, „je to bezpochyby trvalé samádhi, takže, jak by tedy bylo možné do něj vstupovat nebo z něj vystupovat? Pokud existuje vstup a vynoření, pak to není spočívání v samádhi!“
Chuang oněměl a po odmlce se zeptal: „Kdo je tvůj mistr?“
„Můj mistr je šestý patriarcha z Cchao-čchi,“ odpověděl mistr Süan-cche.
„Co považoval šestý patriarcha za čchanové samádhi?“ zeptal se Chuang.
„Můj mistr řekl: ‚Úžasně hluboké (samádhi) je úplné a klidné, podstata a význam jsou absolutní. Pět složek (skandh) je původně prázdných; šest prachů (smyslů) neexistuje. Neodchází, nevstupuje, není stálé ani nestálé, podstatou čchanové meditace je nikde nepřebývat. Být daleko od přebývání, čchan je klid. Podstata čchanu je bez objektů a daleko od objektů, čchan pouze zrcadlí. Mysl je jako prázdný prostor, ale není omezena ani prázdným prostorem.“
Když to Chuang slyšel, šel přímo do Cchao-čchi, aby rozptýlil své pochybnosti. Poznání Patriarchy a Süan-ccheho byly v dokonalé shodě. Chuang byl poprvé probuzen. Čchanový mistr Süan-cche si později přál vrátit se do Ťin-chua, kde se kolem sídla Dharmy shromáždilo velké shromáždění.